Při jednání nad vysvědčením na Oddělení péče o rodinu a děti nám byla přidělena jiná sociální pracovnice, byla mladá, familiární a milá. Jednala s námi s respektem, se všemi společně. Den před touto schůzkou nás dcera požádala o pomoc, že vyzkoušela pervitin a "vymklo se ji to z rukou". Ještě ten den jsme zkontaktovali SANANIM a sjednali si schůzku.
Zajímavý článek k tématu pervitin x ritalin.
Naše dcera byla veselé, chytré, akční a nebojácné dítě. Na její cestě jsme ji podporovali a pomáhali rozvíjet její talenty, což se v paternalistickém povinném školství ukazovalo jako velmi náročné. Ve druhé třídě třídní učitelka trestala žáky a žákyně zákazem tělocviku, pokud podle ní nebyli dostatečně ukáznění, ředitelka na celou třídu křičela, že jsou nejhorší třídou ve škole a že je nechá odvézt na psychiatrii a neuvidí rodiče. Vyměnili jsme školu. Tady jsme se časem dozvěděli, že rodiče děti málo trestají a ty jsou pak nevychované, že ředitelna někdy slouží jako obyvák, jindy jako policejní stanice podle toho čeho je třeba dosáhnout.
Na jednání s Oddělením péče o rodinu a děti jsme požádali o kontakty na další relevantní organizace, předali nám pár letáku, vnímali jsme, že jsou také dost bezradní. Sociální pracovnice od vedlejšího stolu prohodila, jak je to strašné, že má 16-letou drogově závislou klientku, která putuje z ústavu do ústavu a již má nález mozku. Dost nás to vyděsilo.
Po schůzce v SANANIMU jsme si ujasnili, že je nutná motivace naší dcery k řešení tohoto problému, což se ukázalo být její žádostí o pomoc naplněno. S naší dcerou jsme se domluvili, že nastoupí na 12-ti denní dobrovolný pobyt do nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem v Praze, což proběhlo koncem února 2016.
