Dobrý den,
v příloze Vám zasíláme dokumenty a prosíme o jejich doplnění ke stížnosti na postupy v souvislosti s činností HV, a to
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1,
který konstatoval, že naše dcera nespáchala provinění nadržování, z kterého byla státní zástupkyní obžalována.
Soudního řízení se jako zástupkyně Oddělení péče o rodinu a děti účastnila opět sociální pracovnice HV, s kterou jsme ve sporu a která vystupovala společně se státní zástupkyní na straně obžaloby. Soudního řízení se účastnili také další účastníci, kteří byli při projednávaném incidentu ve stejné pozici jako naše dcera, přesto nebyli obžalovaní, nýbrž pouze svědci, na což poukazoval i advokát.
Sociální pracovnice ve své závěrečné řeči opět poukazovala na docházku naší dcery, která se od počátku soudního řízení zhoršila. Připomínáme, že naše dcera má dokončenou povinnou školní docházku a další docházka je jejím právem, nikoliv povinností. Předložila také potvrzení školy, která hodnotí spolupráci s námi rodiči positivně, jakož i aktivitu naší dcery, pokud je ve škole. Dále sociální pracovnice poukazovala na nedocházení na Oddělení péče o rodinu a děti, z kterého jsme se z důvodu sporu s ní opakovaně omluvili, přičemž hodnotila situaci jako chybějící podporu naší dcery ze strany biologického otce a matky, což nás šokovalo a myslíme si, že je zcela v rozporu s nejlepším zájmem naší dcery, může dále narušovat důvěru naší dcery ve společnost i blízké, což je dle nás jedním z důvodů jejich problémů. Matka jakož i otčím o dceru řádně pečujeme, což uvádělo ve svých zprávách i oddělení péče o rodinu a děti po celou dobu, kdy jsme naplňovali jejich požadavky, byť osobně se k nám tak nechovali, my jsme v jejich činnosti neshledávali positivní dopad a opakovaně žádali o vysvětlení, kterého jsme se nikdy nedočkali. Právě proto, že nám jde o osud naší dcery, vymezili jsme se, bohužel až po téměř dvou letech, vůči preventivně represivnímu působení tohoto oddělení na naši rodinu se žádostí o nápravu.
Od počátku, kdy jsme se obrátili na Oddělení péče o rodinu a děti se žádostí o pomoc se vedle hledání a využívání pomoci pro naši dceru a celou rodinu vyrovnáváme s dehonestujícím povýšeným chováním ze strany tohoto oddělení, na jehož vedoucí pracovnici jsme podali neúspěšně stížnost. Od počátku je činnost tohoto oddělení poznačena nevyřešenými obavami jejich zaměstnankyň a zneužíváním moci nad naší rodinou. Jak se opakovaně zaměstnankyně vyjádřily, jejich činnost směřovala ke správně vyplněným tabulkám, které povedou do 18 let naší dcery a poté pro ně přestane existovat. Pro nás bude ovšem naší dcerou stále.
Dále v příloze zasíláme
Vyrozumění o přešetření způsobu vyřízení stížnosti, MHM Prahy,
který vyhodnotil naši stížnost jako nedůvodnou.
K bodům bychom rádi uvedli, že se dle nás přímá nadřízená B nevypořádala adekvátně se všemi našimi námitkami uvedenými ve stížnosti. Na specializované pracoviště S jsme se objednali na schůzku ještě před schůzkou na Oddělení péče o rodinu a děti, což je evidentní i z uváděné věty zaměstnancem MHMP a je tedy v rozporu s uváděným tvrzením, že nám byl sociální pracovnicí tento postup doporučen. Na sociálních pracovnicích bylo evidentně znát vyděšení z této situace, kdy před námi ventilovaly katastrofické scénáře, s kterými se potýkají u jiné klientky, což nás v této pro nás nové situaci také docela vyděsilo. Velmi brzy jsme pochopili, že nám toto oddělení nemůže pomoci, protože nemá na problematiku náhled. Hospitalizace naší dcery v nemocnici u Milosrdných sester byla společnou aktivitou nás rodičů s naší dcerou, kam mohla nastoupit pouze pokud se tak rozhodne dobrovolně. Rozhodli jsme se k tomu po konzultaci v S. I zprávy z tohoto pobytu Oddělení péče pro rodinu a děti opakovaně zneužívá proti naší dceři a proti nám, čímž celou situaci opakovaně zhoršuje, například zneužitím této zprávy k umístění naší dcery do VÚ ve Višňovém. Přístup a doporučované postupy ze strany Oddělení péče o rodinu a děti zhoršovaly vztah mezi naší dcerou a námi. Navržení následné péče ve výchovném ústavu ve Višňovém na druhém konci republiky nebyla podpora, nýbrž navržení jediného řešení a vyhrožování, kdy v době největší odporu naší dcery ji HV sdělila, že buď "toho" nechá nebo ji zavřou do ústavu, kde může být až do 18 let a jak uváděly sociální pracovnice, nepodařilo se jim sehnat jiný ústav blíže, tak na druhém konci republiky, až do 18 let, kdy pro ně již přestane existovat, tím by pokládaly problém za vyřešený, přičemž účinné dopady tohoto opatření nám odmítly sdělit. Když jsme se obrátili na Oddělení péče o rodinu a děti s obavou, že naše dcera se rozhodla strávit pár dnů (mimo školní vyučování) se známými, na které jsme podali trestní oznámení, pro nabízení drog naší dceři, která byla mladistvá, podlehli jsme jejich nátlaku nahlásit dceru jako pohřešovanou na Policii ČR a po jejím návratu (cca po 4 dnech, den před začátkem školy, přesně jak nám i oznámila předem) ji nechali násilím odvézt do Diagnostického ústavu v Praze. Bohužel i přes naše aktivity vedoucí nakonec k domluvení možného následného pobytu v ústavu v Praze (v diagnostickém ústavu mohla být pouze do dokončení povinné školní docházky, tedy asi 3 měsíce), v blízkosti rodiny, aby mohlo být terapeuticky pracováno s celou naší rodinou, splnily svoji vyhrůžku. Umístění do Výchovného ústavu ve Višňovém již proběhlo bez našeho vědomí, jakož i důvody, které se neshodovaly s tím, co jsme uváděly na Oddělení péče o rodinu a děti. O všem jsme se dozvěděli z dopisu od soudu, sociální pracovnice byly celou dobu nedosažitelné a nikdo nás o těchto krocích neinformoval, ani zaměstnankyně Diagnostického ústavu, s kterou jsme byli při našich návštěvách dcery v kontaktu. Byli jsme šokovaní a báli jsme se dalších kroků ze strany Oddělení péče o rodinu a děti. Na familiérní dotazy sociální pracovnice, "Jak se máte?", jsme jen šokovaně odpovídali, že dobře a nechápali jsme, jak mohou rodičům, kterým sebrali dítě a umístili ho do VÚ klást takové dotazy, připadali jsme si jako ve špatném snu. I údajně projednávané oznámení o drogách ve VÚ ve Višňovém, jakož i hormonální antikoncepce jako prevence před otěhotněním ze znásilnění či odloučení od rodiny, svědčí o tom, že se ani naše dcera neměla v ústavu dobře, pouze se přizpůsobila nastalé situaci. Navrácení naší dcery domů prostřednictvím spolupráce s ústavem v Praze by pro nás znamenalo zajištění péče o celou naší rodinu v místě bydliště, kdy by naše dcera bydlela s námi doma a v případě potřeby by mohla být v tomto ústavu na čas umístěna, což se nám i po konzultaci v tomto ústavu jevilo jako nejlepší řešení, v kterém nám ovšem Oddělení péče o rodinu a děti bránilo a odmítnutím spolupráce zanechalo nás tak bez adekvátní péče. Pouze toxikologické zkoušky a vyžadované zprávy, které byly zanášeny do tabulek, problém skutečně neřeší, jak se bohužel i ukázalo. Co se týká docházení na Oddělení péče o rodinu a děti bylo opakovaně zjišťováno, zda naše dcera neukončila svoji známost s chlapcem, neboť to bylo vnímáno jako ohrožující stresor ze strany Oddělení péče o rodinu a děti, což nebyla jediná věc, kterou nás vedle ponižování a popouzení proti sobě stále stresovaly. Na jedno jednání byla dcera pozvána po školním vyučování, což učinila, když se dostavila, bylo ji sděleno, že přišla pozdě, že měla přijít na přesnou hodinu a bude muset počkat (což ohrozilo brigádu, kterou měla domluvenou) a matce bylo sděleno, že může být ráda, že z toho nebudou dělat problémy. Na jiném setkání, na které byla pozvána matka, tato při příchodu zjistila, že si toto setkání zapomněla sociální pracovnice poznačit, pro což měla matka pochopení a odešla do zaměstnání. Opakovaně jsme se na schůzkách i mimo ně vyjadřovali, že nechápeme jejich positivní dopad, právě naopak, na což reagovaly sociální pracovnice pouze agresí, nikoliv vysvětlením. Bohužel až časem jsme pochopili, že náš problém vůbec neřešily, pouze nás svým nátlakem nutily naplňovat jejich tabulky a žít v nesmyslné a nebezpečné fikci, že náš problém vyřešily, což se nám potvrdilo nejenom jejich žádostí o dehonestující soudní dohled po jejich selhání tím, že naši dceru nechaly umístit do výchovného ústavu na druhý konec republiky, jakož i žádostí o obnovení soudního dohledu v souvislosti s údajným proviněním , kterého se dle rozhodnutí soudu naše dcera nedopustila a které mělo nastat v době jejich aktivního působení a positivních zpráv o vyřešení problému.
Z naší strany jsme se na Oddělení péče o rodinu a děti obraceli s důvěrou, otevřeností a informovali jsme je, v souvislosti s uváděným incidentem jsme byli v šoku, že se naše dcera ocitla na lavici obžalovaných a přikládáme to i stigmatizaci naší dcery a celé naší rodiny aktivitami ze strany Oddělení péče o rodinu a děti.
Povrchní přešetření způsobu vyřízení stížnosti ze strany JV z MHMP nás vede ke zvážení podání stížnosti na tohoto zaměstnance.
Katastrofální dopad přístupu Oddělení péče o rodinu a děti jsme si plně uvědomili až v souvislosti s podáním trestního obvinění na naši dceru i proto jsme se vymezili stížností, abychom přispěli k zastavení tohoto systémového násilí na naší dceři, na naší rodině i dalších potřebných lidech. Systémového násilí, které začíná separací po narození, pokračuje ponižováním a kritikou ve školách a represemi později, jako projev totalitní či posttotalitní společnosti. Je nejvyšší čas s tím vzájemnou spoluprací, podporou, zpracováním vlastních traumat a ochranou před vyhořením skoncovat.
V současné době se naše dcera rozhodla podrobit léčbě, kterou zahájila hospitalizací v nemocnici. Za posledního půl roku se její positivní vnímání naší společnosti zhoršilo, což se projevilo i ve zhoršení jejího problému. Věříme, že toto její rozhodnutí bude mít positivní dopad na její další život. Ideálně může od podzimu nastoupit zpět do školy opakováním 2. ročníku, kam ji rádi přijmou. V té době již zcela bez působení Oddělení péče o rodinu a děti, neboť dovrší 18-tých narozenin a přestane pro toto oddělení existovat.
