Dcera se ocitla 200 km od nejbližší rodiny, v ústavu, kde pro ni nebyla zajištěna povinná školní docházka, kde měla přístup k omamným látkám a jako prevence před otěhotněním ze znásilnění jí byla v 15 letech vychovatelkou aplikována injekčně tříměsíční hormonální antikoncepce a doporučeno najít si přítele mezi ostatními ubytovanými, který ji měl chránit. Bylo to pro nás šílené.
Věřili jsme, že spoluprací s Hodkovičkami a s MUDr. Platzem zajistíme naší dceři sociální a lékařský dohled a přitom bude navštěvovat střední školu, bude s námi doma a v případě potřeby bude přijata do Hodkoviček, bude v blízkosti rodiny.
Jakmile se nám podařilo zkontaktovat Oddělení péče o rodinu a děti, žádali jsme je o zrušení předběžného opatření a umožnění obnovení spolupráce s MUDr. Platzem a navázání spolupráce s Ústavem v Hodkovičkách, na což nám bylo sděleno, že pokud se nám jejich rozhodnutí nelíbí, ať podáme stížnost nebo se odvoláme, ale že zrušení není v jejich zájmu, takže nám soud nevyhoví. Ptali jsme se, kde je zájem naší dcery, na což jsme se odpovědi nedočkali. Separaci naší dcery od její nejbližší rodiny uváděla zejména HV jako účinné opatření (jako důvod uváděla, že naše dcera přece začala experimentovat s omamnými látkami, když žila s námi). My jsme v té době už věděli, že je to zcela v rozporu s účinnými přístupy a může to problém naší dcery ještě prohloubit. Když jsme ji sdělili, že naše dcera byla přijata na vybranou střední školu, kde chce na podzim začít studovat, řekla, že se ještě rozmyslí, zda to umožní.
Zmobilizovali jsme naše blízké na Moravě, aby naši dceru navštěvovali. My jsme pracovali, pečovali o naše další dvě děti.
Opakovaně nám na Oddělení péče o rodinu a děti dávali najevo, že komunikovat budou pouze se zákonným zástupcem tedy matkou naší dcery, nikoliv otčímem. Přičemž druhého zákonného zástupce neurgovala, byť nereagoval. Při jednáních na Oddělení péče o rodinu a děti matka opakovaně odpovídala na dotazy, které byly zanášeny do tabulek, a prosila o umožnění návratu dcery domů, o spolupráci s Ústavem v Hodkovičkách a MUDr. Platzem, reakcí byl opakovaně výsměch, ponižování a odpírání spolupráce.
Soustředili jsme se na vymanění se ze škodlivého působení Oddělení péče o rodinu a děti na naši rodinu.
