Dceru jsme v Dětském diagnostickém ústavu v Praze v Krči pravidelně navštěvovali a hledali nejlepší postup, což se nám, jak jsme věřili, povedlo navázáním spolupráce s diagnostickým ústavem a střediskem výchovné péče v Praze Hodkovičkách, která se orientovala na tuto problematiku, případně s návazným využitím služeb Cesty Řevnice. Při osobní konzultaci v Hodkovičkách nám bylo přislíbeno, že by dceru přijali po ukončení povinné školní docházky, kterou nezajišťovali. Řešením by bylo, pokud by ji naše dcera dokončila v diagnostickém ústavu v Krči, jednalo se celkem o tři měsíce. Poté bychom zahájili spolupráci s Ústavem v Praze Hodkovičkách. Během pobytu v diagnostickém ústavu v Praze Krči dcera složila úspěšně přijímací zkoušky na vybranou střední školu Michael, kde byla přijata a kde stále studuje.
Celou situaci jsme konzultovali s MUDr. Platzem a náš návrh oznámili v diagnostickém ústavu v Krči. Opakovaně jsme se pokoušeli sejít s Oddělením péče o rodinu a děti, bylo nám sdělováno, že příslušná pracovnice je dlouhodobě nemocná a bylo nám doporučeno vyčkat jejího návratu, zástupnost neexistovala, vedoucí měla dovolenou. Koncem dubna nám bylo poštou doručeno soudní usnesení o předběžném opatření, kterým byla naše dcera umístěna do výchovného ústavu ve Višňovém (200 km od domova) do doby konání soudního řízení, kam byla také 26. dubna 2016 převezena.
Naši dceru odvezli v den, kdy měla jít poprvé na víkend domů. Před odjezdem nám dcera poslala SMS tohoto znění: „Mami, ale Ty jsi doma, máš svůj domov, máš tam manžela, svoje děti. Můžeš se jít kdykoliv projít. Když máš hlad, můžeš se najíst, kdykoliv chceš. Můžeš jít do vany, namalovat se, navonět se. Můžeš ven, když to potřebuješ. Můžeš jít spát, když jseš unavená a vstát, když už nejsi. To je jediný, co chci.“
